Divadelní představení přímo pro nevidomé

[Vis-Imp <vis-imp@konference.braillnet.cz>]

Milí přátelé,
srdečně bychom vás rádi pozvali na divadelní představení souboru
Teatro Carpa Carlos Ancira, Puebla, Mexiko
autora Pablo Morena s názvem Dům touhy  (divadlo pro nevidomé), které
se koná v rámci X. mezinárodního festivalu nezávislých divadel
APOSTROF PRAHA 2008.
Představení je určeno pouze pro 60 návštěvníků.
Přednost mají nevidomí návštěvníci, jímž je představení určeno.

Kde a kdy?
Divadlo v Celetné, pondělí 30. června 2008  ve 20.00 hodin

Předprodej a prodej vstupenek v pokladně Divadla v Celetné:
DIVADLO V CELETNÉ
Celetná 17, Praha 1 [metro A Staroměstská, Můstek, metro B Nám. Republiky]
pokladna: pondělí až pátek 10.00 až 19.30,
sobota - neděle 14.00 až 19.30

kontakt:
tel.: 222 326 843, 608 327 107 (rezervace)
e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz
V době psaní tohoto emailu je na uvedené představení k dispozici
30 lístků!!!
Pokud by se na Vás už lístky nedostali, napište na bajtl@sons.cz,
možná se podaří vyjednat ještě jednu reprízu, pravděpodobně 2.
července. Ale není to jisté.

TEATRO CARPA CARLOS ANCIRA z Puebla v Mexiku  přiváží do Prahy svůj
ojedinělý projekt ?divadla? pro slepé  s názvem ?The Desires? House? ?
?Dům touhy?, který předvedl doma i v mnoha zemích světa. počet repríz
již  dosáhl čísla jeden tisíc!! Festival APOSTROF se již od roku 2006
marně pokoušel toto představení získat do svého programu. Také Divadlo
C.Ancira projevovalo velký zájem, přivézt do Prahy svůj exkluzivní
projekt divadla pro nevidomé publikum. Letos se mu konečně podařilo
najít sponzory na tuto dlouhou mezikontinentální cestu. A vy teď máte
jedinečnou příležitost pokusit se být mezi šedesáti šťastnými
návštěvníky v početně limitovaném hledišti. Objednejte si lístky co
nejdříve. Po naplnění kapacity hlediště, se na Vás už nedostane.

Představení Domu touhy je složeno ze tří částí. Úvodní - vysvětlující
(10 minut), vlastní představení (60) a na závěr ?kulatý stůl?
- diskuse herců s publikem.
Projekt je zajímavý už svým vnějším uspořádáním. Lidé sedí v kruhu
kolem arény, v níž se představení odehrává. Z mnoha důvodů  je
vzhledem k jedinečnosti projektu maximální počet ?diváků? omezen na
šedesát. Zcela původně tvořili publikum výhradně nevidomí, pro něž
byl projekt realizován a jímž byl určen. Později tvůrci zapojili ?do
hry? i publikum bez vady zraku, ale se zavázanýma očima!
Bezpodmínečnou přednost vstupu mají vždy nevidomí, což my, jako
pořadatelé, ctíme a ke splnění této podmínky jsme se s plným pochopením
zavázali.

* ?Dům touhy? probouzí aktivitu všech lidských smyslů ? kromě zraku.
Publikum je provázeno vypravěčem  (v zahraničí tlumočníkem), který
popisuje, co obvykle vidí publikum na vlastní oči, tedy ?fyzickým?
zrakem. Nepopisuje však děj, neboť představení je smyslovým
experimentem, v němž budete s rozvíjející se zápletkou schopni děj
vnímat ?duševním? či ?vnitřním? zrakem, tedy  všichni ? vidící i
nevidomí ? budete procházet podobným procesem.  Nápad vytvořit tento
projekt má i své sociální pozadí. Nejen že přispívá ke kulturnímu
i ekonomickému rozvoji nevidomých, ale činí lidi, kteří mají dar zraku,
citlivějšími a uvědomělejšími ve vztahu ke slepcům. Po zhlédnutí
produkce tito lidé lépe rozumějí situaci zrakově handicapovaných,
lépe rozumějí, jak slepí cítí a chápou svět. Ocení také své zdravé
smysly, budou si jich více vážit.
Pro tyto aspekty je Dům touhy typem inscenace nabízející
divadlo, které si mohou plně užít vidomí i nevidomí. Divadlo, které
naučí člověka nepovažovat své zdravé oči za samozřejmost.

* Je-li ?divadlo? od slova ?dívat se?, jak  mohou nevidomí sledovat děj
a porozumět mu?
Právě otázce, jak toho dosáhnout bez nutnosti ?vidět?
scénické prvky jako scénografii, masky, kostýmy, herecká gesta a
podobně, museli tvůrci vyhledat a vytvořit nejrůznější metody, které
pak daly vzniknout avantgardnímu divadelnímu projektu. Pomáhali jim
oční lékaři, psychologové, muziko-terapeuti, spisovatelé, herci a
samozřejmě nevidomí. Jako mizanscénu, která by byla schopná přenést
na publikum akce a emoce hry, zvolili dekadentní cirkusové prostředí.
V něm Supermacho ? silák a majitel cirkusu, Big Laughter - věčně opilý
klaun, sirotek Oidipus ? provazochodec a Tinny Bell - cirkusový
trpaslík  prožívají svoji každodenní realitu, triumfy i prohry, sní
své sny a  spřádají své touhy. Až se jednoho dne dostanou do
neštěstí, které je téměř zničí, ale zároveň ukáže pravdu. Tu pravdu,
kterou nelze vidět očima. Cirkus je zde metaforou života člověka s
jeho nesplněnými touhami,  s jeho fyzickou i duševní či intelektuální
slepotou. Ale všichni víme, že život jde dál. A ?show must go on??.

* Soubor Carlos Ancira byla založen v roce 1990 s hlavním cílem vytvořit
kreativní divadelní umění v celé jeho různorodosti. Od počátku
činnosti inscenovali  vlastní texty, vyráběli kostýmy a loutky, měli
vlastní produkci. V dnešní době má na repertoáru přes dvacet inscenací
a unikátním projektem Divadlo pro slepé, s nímž procestoval celé
Mexiko a vystoupil na mnohých zahraničních festivalech; USA (2004),
Izrael a Kolumbie (2005), Tajwan, Kuba, Chile (2006). Divadlo má od
konce roku 2004  v Pueblu svou vlastní scénu, kde hraje pravidelně
každou sobotu večer.