Pozvánka do Mánesa na výstavu Play

[Pražský informátor - pražský informační bulletin Tyflocentra Praha <phainfo@konference.braillnet.cz>]

Milí příznivci kultury, Rádi bychom Vás pozvali na interaktivní
výstavu Play, která byla pro velký zájem návštěvníků prodloužena do 20. 2.
Mánes praská ve švech. Aktuální návštěvnost dosáhla čísla 67000 a
Play aspiruje na překonání všech návštěvnických rekordů českých
galerií posledních let.
Jedná se o interaktivní výstavu, kde je možné si exponáty osahat,  vyzkoušet
si své fyzické síly a zaslechnout různé zvuky. Výstava je určena všem
věkovým kategoriím, každý si tam najde to své.
Kdy? v úterý 15. 2. od 16:00.
Cena pro držitele průkazu ZTP/p je 90, Kč, průvodce má vstup zdarma.
Sraz skupiny z TyfloCentra je před budovou Mánes v 15:45.
Spojení tramvají 14 do zastávky Jiráskovo náměstí, nebo bus 176  ze zastávky 
Karlovo nebo Palackého
náměstí směr Strahov. Dále je možné využít i linku 17. Případní zájemci se
mohou hlásit u Evy Odehnalové na tel. čísle 221 46 24 94 nebo na e-mail
odehnalova@tyflocentrum.cz. Průvodce není podmínkou, těšíme se na Vás.
Pro lepší představu o výstavě připojujeme jako přílohu dva články z tisku, 
které by Vám mohli výstavu lépe přiblížit.

Krátká ukázka z přílohy:
Desítky zvukových, čichových, hmatových, chuťových, sluchových i zcela
nedefinovatelných instalací v aktuálním projektu od více než čtyřiceti 
mezinárodních umělců a umělkyň je bezesporu velkým lákadlem. Možnost užít si 
díky nim ve výstavní síni legraci a objevovat přitom svět kolem nás i sebe sama 
je tu však prostě neodolatelná. 
Konec ukázky.



Eva Odehnalová
koordinátorka volnočasových aktivit, Pražský informátor
TyfloCentrum Praha, o. p. s.
Krakovská 21, 110 00 Praha 1
tel. 221 462 494
odehnalova@tyflocentrum.cz
http://praha.tyflocentrum.cz

www.lidovky.cz


Niklovy hry
17. prosince 2010

Po letech opìt proudí do pra?ského Mánesu davy. Petr Nikl tu spoleènì s 
kolektivem umìlcù pøipravil interaktivní projekt PlAY, kterým navazuje na 
døívìj?í úspì?né výstavy Hnízda her (2000) a Orbis Pictus (2007). Na na?i 
schùzku si to s hravostí sobì vlastní pøidrandil na kolobì?ce ? a to se prosím 
na Prahu sná?el první leto?ní sníh.* Venku snì?í ? a vy se stále projí?díte na 
kolobì?ce?Snì?it zaèalo dnes, tak?e kolobì?ková sezona právì skonèila. Dne?ek 
je?tì dojedu. Øidièák nemám a kolobì?ka nesmrdí ani nepøeká?í v tramvaji èi v 
kavárnì. Pro mìsto je to ideální urychlovadlo. Pøed ètrnácti dny jsem si na ní 
udìlal výron na palci a teï mi vyhovuje, ?e pøi jízdì pohmo?dìná noha odpoèívá. 
Napadlo mne navrhnout pro lidi se zlomenou nohou speciální ortézu s koleèkovým 
odrá?edlem.* ?e byste se zaèal vìnovat rehabilitaèním pomùckám pro osoby 
tøetího 
vìku?Myslíte vymý?let tøetí nohu nebo tøetí ruku? Zatímco jsem pøedloni 
rozcvièoval na pohyblivém køesle na Malvazinkách vykloubené rameno, Jiøí 
Konvrzek konstruoval pro projekt Labyrint svìtla v bubeneèské èistírnì 
odpadních 
vod rotoped, který by mohl být podnìtem k zalo?ení kreativního rehabilitaèního 
ústavu. Konvrzkùv bicykl má vyvedeny varhanní pí??aly ? èím víc ?lapete, tím 
mocnìji zní. Musel by ale stát v akusticky izolované místnosti, aby se ostatní 
v 
ústavu nezbláznili. Shodou okolností je tento rotoped, pojmenovaný Qes kvintet, 
také souèástí výstavy PLAY v Mánesu. Je radostné vidìt, jak i star?í lidi 
objevují funkce na?ich nastra?ených nástrojù, pocitovì mládnou a o?ivují si 
pozapomenuté zóny. Samozøejmì v pøípadì rotopedu kromì varhaníkù. Ti z 
pochopitelných dùvodù øe?í spí?e ladìní místo pocitu tónované jízdy.* V Mánesu 
zatím vyvrcholila va?e, dá se øíci koncepèní práce se skupinovými 
interaktivními 
výstavami. Kde jsou její koøeny?V mých divadelních pokusech. V osmdesátých 
letech jsem zaèal hrát s loutkami, zalo?ili jsme divadlo Mehedaha. Sledoval 
jsem 
Nedivadlo Ivana Vyskoèila, docházel na jeho literární semináøe, pozdìji 
spolupracoval s Jaroslavem Du?kem nebo s Laurychovým divadlem... a? se hraní 
vyvinulo v nonverbální, improvizované divadlo. Kdy? jsem pak mìl v Ar?e mo?nost 
pracovat s velkým prostorem a rùznorodými objekty, zaujalo mì, ?e scéna po 
pøedstavení získávala jiný rozmìr, nìkdy mi pøi?la jako po bitvì, jindy zase 
jako po intenzivnì pro?itém snu. Diváci obhlí?eli terén, fotili se, ??ouchali 
do 
vìcí, rozehrávali vlastní hru. Dal?í silnou inspirací pro mne byly interaktivní 
sekce pøírodovìdných èi vìdeckých muzeí v zahranièí. V roce 1996 jsem díky 
Chalupeckého cenì pobýval tøi mìsíce na rezidenèním pobytu v San Francisku. 
Doslova mne fascinovala ?ivost a zájem lidí o tamní Exploratorium ? muzeum 
pøírodních vìd. Pøemý?lel jsem, jak instrumentální hru pøenést do galerijních 
prostor a zaplevelit jí to posvátné slovo UMÌNÍ. Opláchnout jej tak od èasto 
roztodivnì pùsobících nánosù výluènosti.* Pøed deseti lety vás oslovil øeditel 
Rudolfina Petr Nedoma, a vznikl tak projekt Hnízda her...Napadlo ho, ?e by v 
Rudolfinu mohla kolem adventu vzniknout série mých vystoupení a performancí. 
Nakonec mùj scénáø, který jsem si pracovnì pojmenoval ?estitýdenní direktivní 
høi?tì, nabobtnal v rozsáhlej?í projekt zahrnující pøibli?nì tøicítku autorù.* 
Do Hnízda her se postupnì nahrnuly davy lidí, a? jste museli omezovat kapacitu 
a 
nìkteré z exponátù tento nápor nevydr?ely.U? kdy? jsem jednotlivé autory zval k 
úèasti, øíkal jsem jim, ?e vìci vkládají do silnì amortizaèního procesu. A? 
poèítají s tím, ?e jejich objekt nemusí pøe?ít. Experiment jsme chápali jako 
upøednostnìní procesu pøed výsledkem, objekty byly k pou?ití jako nástroje, 
nepùsobily jako artefakty, dostaly jiný, osudový ?ivot. Celý projekt, jako 
v?echny následné, nebyl výstavou, ale interiérovým happeningem, skupinovou 
terapií, sociální sondou, studiem uvolnìné spontánnosti. Nebo chcete-li 
trena?érem pøedstavivosti, který záhy pøekonal i na?e vlastní pøedstavy. Nápor 
byl masivní, a? jsme se nakonec museli sní?it k regulaèním opatøením a prostor 
opatøit cedulkami typu ?Jemnì, prosím?... Napøíklad Mluvièe od Kri?tofa Kintery 
jsme vysadili na skøíò ? aby byl z dosahu ? poté, co mu jeden z dospìlých 
náv?tìvníkù urval nos... Franti?ek Skála zase opatøil svou bicí soupravu sítí, 
jen?e hned na vernisá?i mìl protr?eny blány bubnù. Tato intenzivní energie 
vlastnì doprovází v?echny na?e projekty ? vèetnì souèasného PLAY. Cílené 
destrukce jsou v?ak výjimkou. Nikdy mne nepøestane bavit vytváøet spontánní 
situace, ve kterých vznikají nezamý?lené události. Stále hledám zpùsob, jak 
takové dìní co nejvíc zkoncentrovat. Náv?tìvníci se nedívají na obrazy, jsou 
uvnitø dìje, stávají se aktéry spoleèné kompozice, autory vlastních tónù ? 
podle 
toho, co rozehrají, jejích barev ? podle toho, co mají na sobì, jejího hluku a 
pohybu. Nikdo proto nesmí být obtì?ován ?ádnými pokyny ani návody. Prostøedí se 
pak stává zrcadlem svobodného poèínání. Bazénem pro v?echny smysly.* 
Mimochodem, 
pøed nedávnem vznesl kolega Tomá? Pospiszyl námitku, ?e leto?ní výstavou PLAY 
vykrádáte sám sebe.Jenom?e ono vùbec nejde, jako je tomu u výstav, o pou?ité 
prostøedky a formy, které se prolínají. I proto je s chutí recykluji a mohu se 
?vykrádat? tak dlouho, a? ze mì nic nezbyde. Tak jako stále hraju v podstatì to 
samé divadlo, ty samé písnì, jenom?e poka?dé jiným lidem a jinak, èím? vzniká 
jiná situace, zpìtnì ovlivòující mé hraní. Na projektu PLAY vidíte dìti, které 
v 
roce 2000, kdy vznikly Hnízda her, nebyly na svìtì. A sestavy nástrojù vytváøí 
v?dy nový kontext, proto?e obsahem je komunikaèní hra, kterou vytváøí 
náv?tìvníci.* Nejsou nìkdy va?e hrátky na hranici krutosti? Obraz Mickey Mouse 
mi pøipomíná Jokera z Batmana. A na souèasné výstavì v Mánesu dítka ?støílejí? 
z 
kouøového dìla nebo z mechanického hrachometu.To jsou zrovna velmi humorné 
pøístroje od Ondøeje Janou?ka a Lubo?e Fidlera. A jistá cyniènost se vyskytuje 
v 
dìtech zrovna tak jako v dospìlých. Tu ale rozhodnì nevyvolávají zmínìné 
zbranì. 
Jedna vytváøí dýmové krou?ky a druhá hází hrách na èinely. Mickey Mouse je 
pøípad obrazu, který byl zpìtnì inspirován divadlem. (Petr Nikl v podobné masce 
vystupoval) Pudilo mne namalovat groteskní výraz vypadající zároveò 
hrùzostra?nì. Ve svých obrazech balancuji na hranì nejistoty. Svìt není 
jednobarevný. Vìci na sebe berou radost i strach podle na?ich asociací. Do 
obludných rozmìrù pak mohou narùst vìci zdánlivì nevinné a naopak, zvlá?tì kdy? 
se protoèí filmem jako tøeba maska Jokera. Úplnì jinak ji vnímáte poté, co pøed 
témìø tøemi lety zemøel Heath Ledger, pøedstavitel Jokera, a zvlá?tì pak poté, 
co si podobnou masku natøel na oblièej ?ílenec, který v Nìmecku pobodal dìti v 
jeslích.* Zmínil jste Chalupeckého cenu. V první polovinì devadesátých let ji 
dostávali nezpochybnitelné osobnosti mladého èeského výtvarnictví, ale v 
posledních letech jako by tomu bylo jinak.Rozpor je zøejmì v problému, jak 
dlouhý a kontinuální úsek práce se hodnotí. A to zále?í na názoru komise. 
Myslím, ?e nejdemokratiètìj?í by bylo, kdyby èlenové komise mìli tolik èasu, 
aby 
obe?li v?echny ateliéry uchazeèù, aby si tak mohli utvoøit komplexní obraz o 
jejich tvorbì. Víte, mne teï v Doxu pøekvapilo nìco jiného. (a? do konce ledna 
tam probíhá výstava laureátù Ceny Jindøicha Chalupeckého) Se?lo se tam 
devatenáct osobností, a proto?e si tam ka?dý z nás dal, co uznal za vhodné, 
pøipadal jsem si jako v exhibièní arénì napìchované egy ? vèetnì toho mého. 
Není 
to ?patné, ale jako výstava mi to nefunguje.* V DOxu vystavujete obraz Maminky, 
který je souèástí instalace Osmnáct let pøed mým narozením. Va?e matka byla 
pøedev?ím známá coby autorka hraèek. Dá se tedy øíci, ?e navazujete na tvorbu 
svých rodièù?Nevím, v nìèem urèitì. Jmenované projekty spojuje spontánní hra. 
Maminka celý ?ivot vytváøela hraèky, otec byl malíø, plný fantazie. V malbì se 
u 
mne spontánnost projevuje jinak, z reality doluji nìco abstraktnìj?ího, pamì?, 
èas, svìtlo, stín... Spontánní hra je podstatná i pøi vzniku mých autorských 
knih.* Pocházíte ze Zlína. Co je ve vás z bývalého Gottwaldova?Zlín je 
mimoøádná 
oáza Moravy, moderní mìsto, funkcionalistický klenot vzniklý homogenní 
zástavbou 
ve tøicátých letech. Jen?e nemá dal?í vrstvy. Vlastnì se jedná o muzeum své 
doby. Vize Bati a architektù, kteøí se na nìm podíleli, mu jako by dopøedu 
pøedurèily umìlý ?ivot. I proto jsem ho musel opustit. Genovì jsem cítil, ?e 
mne 
víc oslovují historiètìj?í mìsta. Víte, já mám s funkcionalismem problém, 
vlastnì se v?ím, co z nìj vze?lo. V New Yorku je pro mne nejslab?í budova OSN 
od 
Le Corbusiera, jako by tam nepatøila, podle mého názoru hyzdí mìsto.* Tak?e ?lo 
o pøirozený únik do Prahy?Pøes Uherské Hradi?tì, kde jsem byl na støední ?kole. 
Tam mne zaujalo, ?e se pohybuju v urbanismu ulic a námìstí, vèetnì akusticky 
intimních zákoutí. Asi proto mám rád Itálii a její køivolaké a uzavøené celky. 
Zatímco u funkcionalismu je to opaènì, jako byste se pohyboval mezi monolity.* 
V 
New Yorku nyní trávíte hodnì èasu, v Èeském centru tu pracuje va?e ?ena. Podle 
svých slov si zde u?íváte rodiny a to, co si pøipravíte, pak dotváøíte v Èesku. 
Nemìl jste nìkdy pøedstavu, ?e byste to otoèil?Zatím jen nasávám. V Èesku 
?a?kuju, organizuju a chystám pøedstavení, ale v New Yorku? Tam je ka?dý dìda 
kreativnìj?í ne? já. Pøedstavte si tøeba ?edovlasou babièku prodávající 
chemlonové papuèe, pøed sebou má vzor navleèený na nohu zakoupenou v obchodì s 
morbiditami, ze které trèí kost. Nebo dámu s vytetovanýma oèima na krku a s 
úèesem ve tvaru Babylonské vì?e. A vìøte, ?e jsem rád, kdy? mohu být na chvíli 
odøíznutý od mo?ností, které v Praze mám a které ke mnì samy pøicházejí, ani? 
bych jim nìjak nadbíhal.* Øekl bych, ?e první vìt?í pøíle?itosti, která vám 
?nadbìhly?, se objevily koncem osmdesátých let, kdy? jste se stal zakládajícím 
èlenem skupiny Tvrdohlavých. A díky tomu jsem v roce 1988 prodal první obraz a 
mohl se vydat na volnou nohu.Nìjaký Anglièan byl na náv?tìvì v ateliéru u 
Jaroslava Róny, kde jsem mìl obrazy uschovány, a s jeho vìcmi koupil i jeden 
mùj. Od té doby vlastnì dìlám jen to, co si sám urèím, a to je veliké ?tìstí!* 
Víte, co mne zaujalo? ?e vás nenapadne oslovit pøi pøípravì podobnì hravých 
výstav, jako je ta v Mánesu, dal?í Tvrdohlavé kolegy. Jediným, kdo je teï na 
výstavì PLAY zastoupen alespoò objektem na Vltavì, je Èestmír Su?ka.Ale v 
Rudolfinu na Hnízdu her byl i Jiøí David a ji? zmínìný Franti?ek Skála. Zdenìk 
Lhotský mìl zase optický objekt na Orbisu Pictus v muzeu hudby. Jen?e pro mne 
je 
pøedev?ím mìøítkem, zda daný umìlec pøipraví nìco, co mù?e fungovat jako 
nástroj.* Zmínil jste knihy, jste mimo jiné dr?itelem Magnesie Litery za rok 
2007...? ale já nejsem ilustrátor, v podstatì dìlám autorské kní?ky, kniha se 
mi 
líbí jako objekt, který je komplexem výtvarného a textového sdìlení. Baví mì 
vyjadøovat se více prostøedky a vzájemnì si je tematicky uspoøádávat. Kniha je 
pro mne herbáøem, do nìj? vsouvámnálezy nebo pøírùstky, které mi vznikají 
slovnì 
i kresebnì. Je ú?asná tím, ?e je volnì rozptýlená a dostupná.* Vedle obèasné 
publikaèní èinnosti malujete, hrajete divadlo, vystupujete s nìkolika hudebními 
uskupeními, poøádáte skupinové výstavy. Nemáte nìkdy problém pøehodit se z 
jednoho média na druhé?Kdy? práce vychází z mých nápadù, tak v mnohém splývá. 
Jednotlivé obory nejsou tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát. 
Myslím, ?e podstatnì hlub?í problém mají napøíklad scénografové nebo 
profesionální ilustrátoøi, kteøí souèasnì pracují tøeba na tøech ètyøech 
projektech najednou. Musejí pøeskakovat z obsahu na obsah, napojovat se na 
odli?né my?lení autorù. Já si pøevádím zku?enosti z jednoho na druhé zpùsobem 
pokus ? omyl. A zvlá?tì ty mylné pokusy se pozdìji mohou ukázat jako daleko 
zajímavìj?í. Vlastnì si dìlám ?a?ka sám ze sebe. ?***Chci svojí hrou zaplevelit 
to posvátné slovo UMÌNÍ. Vìci na sebe berou radost i strach podle na?ich 
asociací.Petr Nikl ? Výtvarník, hudebník a divadelník. Narozen 8. 11. 1960 ve 
Zlínì. ? V roce 1987 ukonèil studium na AVU v Praze, ve stejném roce se stává 
èlenem výtvarné skupiny Tvrdohlaví. ? V roce 2000 uspoøádal výstavu Hnízda her 
v 
Galerii Rudolfinum. ? Od roku 2005 spolupracuje s obèanským sdru?ením Audabiac, 
zalo?eným na konci devadesátých let man?ely Waldovými. Postupnì tak vznikly 
projekty Orbis Pictus aneb... Brána do svìta tvoøivé lidské fantazie (Èeské 
muzeum hudby ? 2007), Labyrint svìtla (bubeneèská èistírna odpadních vod ? 
2009) 
a právì probíhající PLAy (Mánes ? do konce ledna pøí?tího roku). ? Spoleènì (a 
s 
architektem Davidem Vávrou) chystají také koncepci stálé multifunkèní 
laboratoøe 
projektu Orbis Pictus ? PLAy v budovì bývalého pekaøského uèili?tì v 
Hole?ovicích. ? Vystupuje s nejrùznìj?ími divadelními a hudebními soubory, 
nejznámìj?í je Sváteèní pop (dal?ími èleny jsou Milan Cajs, Ondøej Smeykal a 
Jiøí Hradil). ? Vydal devìt autorských knih, v leto?ním roce mu v 
nakladatelství 
Meander vy?la zatím poslední ? Pøeshádky. ? Na pøí?tí rok chystá do Paøí?e 
dvojici výstav: Hraèky Libu?e Niklové (Muzeum dekorativních umìní) a Dialog s 
maminkou (Èeské centrum), které se letos na jaøe uskuteènily v 
Umìleckoprùmyslovém muzeu v Praze a v letohrádku Hvìzda. ? Je dr?itelem mnoha 
ocenìní, mimo jiné Ceny Jindøicha Chalupeckého ? 1995, Andìla v kategorii 
Alternativní hudba ? 2004 èi Magnesie Litery ? 2007.O autorovi| Jaromír Hurt, 
spolupracovník Pátku jaromirhurt@seznam.czJaromír Hurt

Deník Referendum
Výstava v Mánesu vyzývá ke hÅ?e a hravosti

Petr Nikl a OndÅ?ej Smeykal pÅ?ipravili pokraÄ?ování úspÄ?Å¡ného projektu 
Orbis 
Pictus aneb Brána do svÄ?ta. Zvoláním: Play! vyzvali dÄ?ti i dospÄ?lé, aby 
si Å¡li 
spoleÄ?nÄ? hrát.
Johana Lomová
 
26.11.2010 13:50 
 
Petr Nikl je v Ä?eském prostÅ?edí dobÅ?e známý umÄ?lec. Je nositelem Ceny 
JindÅ?icha 
Chalupeckého a nÄ?kdejším Ä?lenem dnes již zaniklé skupiny Tvrdohlaví. 
Vystavuje 
pravidelnÄ? své výtvarné práce, poÅ?ádá také hudební produkce a píše 
vlastní 
knížky (Zahádky, JÄ?leÅ?ovití, Lingvistické pohádky aj.), které s jeho 
ilustracemi 
vydává nakladatelství Meander.

Do povÄ?domí Å¡irší veÅ?ejnosti se tento vÅ¡estranný umÄ?lec zapsal 
pÅ?edevším velkými 
interaktivními instalacemi. První se uskuteÄ?nila v roce 2000, kdy promÄ?nil 
sály 
pražské galerie Rudolfinum na Hnízda her. V následujících letech projekt 
hravých 
akcí postupnÄ? rozvíjel až do podoby výstavy Brána do svÄ?ta tvoÅ?ivé 
lidské 
fantazie (2006), na kterou pÅ?ímo navazuje právÄ? probíhající pÅ?ehlídka 
v pražském 
Mánesu. 

Desítky zvukových, Ä?ichových, hmatových, chuÅ¥ových, sluchových i zcela 
nedefinovatelných instalací v aktuálním projektu od více než Ä?tyÅ?iceti 
mezinárodních umÄ?lců a umÄ?lkyÅ? je bezesporu velkým lákadlem. Možnost 
užít si 
díky nim ve výstavní síni legraci a objevovat pÅ?itom svÄ?t kolem nás i 
sebe sama 
je tu vÅ¡ak prostÄ? neodolatelná. 

Hned ve vstupní hale galerie se rozprostírá dílo s názvem Krystalíza. 
Tato 
â??kolektivní krajina pÅ?edstavâ?? se podobá velké stavebnici, o které jsme 
všichni v 
dÄ?tství snili. Å ance pÅ?emisÅ¥ovat, osahávat a promÄ?Å?ovat výstavní 
prostor zde 
neklade žádné meze lidské fantazii. SouÄ?ástí Krystalízy jsou také 
hrací objekty. 
Popisovat, k Ä?emu slouží napÅ?íklad Petrochestr nebo Stůl chutí, by vÅ¡ak 
bylo 
proti smyslu, právÄ? objevování principů, jak fungují a jak nalézat nové 
způsoby 
využití, je základem nabízené hry.

Druhá Ä?ást expozice se nachází ve suterénní Ä?ásti galerie. Do temného 
â??Spodního 
prouduâ?? se vstupuje tunelem, kde nás vítá Camera obscura, zvukové, 
promítací a 
rotující stroje. JasnÄ? daný úÄ?el zde má snad pouze objekt, jenž 
trénuje 
schopnost ovládat všech dvanáct sic! lidských smyslů.

V Mánesu tak lze strávit hodiny, aniž by dÄ?ti hra pÅ?estala bavit. 
Každodenní 
veÄ?erní program, stejnÄ? jako každý den se promÄ?Å?ující charakter 
výstavy, láká 
nebývalý poÄ?et návÅ¡tÄ?vníků. Ã?spÄ?ch projektu PLAY lze jednoduÅ¡e 
vyjádÅ?it Ä?ísly: 
bÄ?hem prvních dvou týdnů navÅ¡tívilo expozici více než deset tisíc 
lidí, kteÅ?í si 
chtÄ?jí hrát. 

Petr Nikl & spol: PLAY
Výstavní síÅ? Mánes, Masarykovo nábÅ?eží 250, Praha 1
otevÅ?eno dennÄ? kromÄ? pondÄ?lí 10â??19 hodin; doprovodný program: 
http://www.orbis- 
pictus.com/festival-play-p245.html;
výstava potrvá do 31. 1. 2011


© Vydavatelství Referendum s.r.o. 2011