Pozvánka na výstavu Možná sdělení 2 a stálou expozici Hmatové sochařství

[Vis-Imp <vis-imp@konference.braillnet.cz>]

Vážení,
dovolujeme si Vás pozvat na slavnostní zahájení výstavy MOŽNÁ SDĚLENÍ
2, kterou pro Vás připravila Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě ve
spolupráci s Moravskou galerií v Brně. Vernisáž výstavy proběhne ve
čtvrtek 10. února 2011 od 17 hodin v budově OGV, Komenského 10,
Jihlava.
Hlavně však chceme upozornit, že zároveň při této příležitosti bude
otevřena s  tálá expozice HMATOVÉ SOCHAŘSTVÍ ze sbírky Oblastní galerie
Vysočiny v Jihlavě.
K výstavě i ke stálé expozici jsou připraveny komentované prohlídky.
Více na www.ogv.cz a pod podpisem na konci tohoto emailu najdete oficiální
tiskovou zprávu.


Těšíme se na Vás

Aleš Seifert

-- 
Mgr. Aleš Seifert
ředitel Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Komenského 10, 586 01 Jihlava
telefon/fax: 567 301 681
e-mail: seifert@ogv.cz
www.ogv.cz 


TISKOVÁ ZPRÁVA

Stálá expozice hmatového sochařství
Úvodní slovo: Daniel Novák
Vernisáž: 10. 02. 2011 v 17 hod.

V České republice se možnost plastického tvoření pro nevidomé
otevřela díky činnosti Štěpána Axmana, který vytvořil nejen podmínky
pro tvorbu, ale též teoretický základ postupu tvorby, jenž nevidomým
umožňuje řemeslné zvládnutí a uchopení samotného procesu práce s
hlínou. V jihlavské galerii bude nyní znovuotevřena výstava, která
prezentuje objekty na světové výtvarné scéně jen zřídka vídané.
Plastická tvorba nevidomých autorů se zde dostává na půdu oficiální
galerijní prezentace  a hledá odpověď na otázku o možných výtvarných
kvalitách těchto artefaktů.
Definic sochařského umění je mnoho a zvláště v moderním umění se
mohou i značně lišit v pojetí a chápání tohoto výtvarného oboru.
Obecně lze snad říci, že sochařství ve všech svých podobách vždy
pracuje s prostorem. Většina vidících lidí představu o prostoru a jeho
vnímání získává především pomocí dominantního smyslu – zraku. Základní
prostorové vnímání však získáváme prostřednictvím hmatu. Hmat je
podstatnou součástí sochařské tvorby a tudíž je tento výtvarný projev
přístupný i lidem nevidícím. Jejich poznávání a pochopení samotného
prostoru a objektů v něm však probíhá jiným způsobem a také ve svém
výrazu mají svá specifika. Nelze je posuzovat pojmy tradičními,
vytvořenými zrakovým myšlením. 
Stálá expozice se však nezaměřuje pouze na otázku uměnovědných
definic. Sbírka, již Oblastní galerie Vysočiny již po léta buduje, má
za cíl, utvořit celistvou výpověď o hmatovém sochařství. Proto jsou
zde prezentována i díla, která pomáhají návštěvníkovi pochopit
řemeslné postupy plastické práce nevidomého autora. 

Daniel Novák 
Možná sdělení 2

Úvodní slovo: Yvona Ferencová
Vernisáž: 10. 02. 2011 v 17 hod.
Termín výstavy: 11. 02. – 29. 05. 2011

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě představí výstavou nazvanou Možná
sdělení 2 svým návštěvníkům ojedinělou sbírku uměleckých děl . V
přízemních prostorách galerie bude vystaveno třináct z třiceti šesti
děl Kolekce uměleckých děl Moravské galerie v Brně pro nevidomé a
slabozraké návštěvníky, které umělci darovali do sbírek Moravské
galerie se záměrem umožnit přímý kontakt s originály zrakově
postiženým návštěvníkům. 
Mnohovrstevnatý projekt Možná sdělení /2000/ se zaměřuje zvláště na
možnosti zprostředkování umění handicapovaným návštěvníkům. Tomu
odpovídá i koncept utvářené sbírky, pro který je signifikantní
kladením důrazu na obsahovou složku díla na úkor složky formální, což
dovoluje alespoň částečně překlenout propast způsobenou nemožností
komparace děl autorů, škol, uměleckých stylů, sledování vývoje tvorby
umělce. 
Kolekce uměleckých děl Moravské galerie v Brně je ve své skladbě
značně různorodá. Vedle uměleckých knižních vazeb a autorských knih
jsou zde zcela přirozeně zařazována díla volného umění, objekty,
grafiky a kresby.  Pro snazší orientaci ji lze rozčlenit do dvou
oddílů dělených vágní hranicí média. V prvním z nich jsou zastoupeni
autoři knižních vazeb a knih — objektů (výběr):  Eliška Čabalová
(Karla Šiktance, Noc na svatého nikdy, 2001; kožená vazba, pouzdro,
ilustrace), Jana Honecová (Robert Lax, The light, the shade, 2001;
autorská vazba a grafická úprava knihy), Pavlína Doležalová (Josef
Lada, Zima, 2001; kniha —objekt), Petr Babák, Pěkné knihy, 2001
(objekt, celopapírová vazba, 4 knihy v pouzdrech a trojdílné krabici).
Volné umění zde reprezentují díla (výběr): objekt Adrieny Šimotové,
Skoro plná, 1991 (sololit a plastový kelímek polepený šedým papírem,
skleněné kuličky), skleněný objekt Václava Ciglera, Vajíčko, 1995–1998
(kompoziční sklo okrové barvy, přetavované v peci, leštěné), objekt
Radka Kratiny, Bez názvu, 1981 (pochromovaný kov), papírový objekt
Monogramisty T. D., Bez názvu, 2001 (vrstvená papírová páska) objekt
Miloše Cvacha, Double paysage: „sécheresse“, 1976 (tvarovaný dřevěný
podklad, akryl, 10 drobných předmětů), Trenažér pro okamžitou hru, 
Petra Nikla z roku 2001 (křídlo, 7 kovových misek různých velikostí, 3
biliárové koule, jedna koule plastová, skleněné těžítko, cukr,
plastové tyčinky z domina, mop) spolu s objekty, Pouzdérko I, 1991
(plyš guma).
Důvod, proč byl při koncipování projektu Možná sdělení tak velký
prostor věnován knihám, nejlépe osvětlí citovaná část z projektu
/2000/: „Bodové písmo nebývá vnímáno jako zcela svébytný systém s
vlastní historií, tradicí, charakterem a s nepochybnými estetickými
kvalitami, systém nezávislý na jiných metodách zápisu a poskytující
zcela autonomní zážitek, nýbrž spíše jako technický způsob, jak věcně
zprostředkovat informaci o hodnotách obsažených jinde. Braillská kniha
proto nebývá ani nevidomými chápána jako kniha, ale jako zpráva o
obsahu knihy‘. V důsledku toho bývá velmi často opomíjena úloha knižní
vazby, jež podléhajíc výlučně funkčnímu hledisku ztrácí své výjimečné
postavení v rámci celkové úpravy knihy a svou konstantní, spíše
improvizovanou podobou se stává nudným protějškem knih určených
vidomým“. 
Založení sbírky, pořádání výstav pro vidomé, nevidomé a slabozraké
návštěvníky s doprovodnými programy, workshopy a další aktivity pro
tuto skupinu návštěvníků jsou výrazem dlouhodobých snah Moravské
galerie v Brně co nejvíce se otevřít veřejnosti. Prostřednictvím
nastolování konkrétních vztahových situací (individuální prezentace
sbírky, výstavy, koncerty, přednášky, happeningy atd.) je tak nepřímo
návštěvníkům galerie nabízena  možnost vstoupit do dialogu o jazyce,
sdělnosti a umění v komunikačním řetězci autor–dílo–příjemce. Každé z
jí nabízených setkání je událostí s velkou potencí, událostí dialogu.
S obdobnými projekty a aktivitami se můžeme setkat i v dalších
institucích, mezi nimiž bezpochyby vyčnívá Oblastní galerie Vysočiny v
Jihlavě, jejíž sbírka děl nevidomých sochařů je nepřehlédnutelným
počinem přesahujícím hranice ČR.

Yvona Ferencová