Pozvánka na představení Tiká tiká politika

[Pražský informátor - pražský informační bulletin Tyflocentra Praha <phainfo@konference.braillnet.cz>]

Dobrý den,
Rádi bychom Vás oslovili nabídkou divadelního představení
Tiká tiká politika.
Kdy? Již tuto neděli 6. května 2007 od 20:00 hod.
Představení je zvukově velmi zajímavé - čtyři herci s mikrofony
si hrají s hlasem, rytmem, slabikami a zvukem.
Kde? V divadle Alfred ve dvoře
Cena vstupného pro nevidomé a slabozraké na toto představení
činí 60Kč.
Běžné vstupné je 150Kč / 90Kč pro studenty.

O představení:
Čtyři herci, čtyři mikrofony. Hlas, rytmus, slabika, zvuk.
Délka 40 min

Tiká tiká politika je představení režiséra Jiřího Adámka
oscilující mezi hudebním a divadelním žánrem a vycházející z principů
mluvené poezie, která pracuje se zvuky, slabikami, útržky slov, a kombinuje
slovní hříčky s postupně odkrývaným významem.

Mladí divadelní tvůrci se věnovali výzkumu skrytých
mechanismů politického kolotoče. A tak vzniklo čtyřicetiminutové
představení, které zábavnou formou odhaluje jeho pečlivě chráněná
tajemství.
Mluví, zpívají a hrají Zita Morávková, Pavol Smolárik,
Anna Synková, Daniel Šváb.

Dvě recenze tohoto představení naleznete v příloze k tomuto mailu.

Kde se divadlo nachází?
Divadlo ALFRED VE DVOŘE
Fr. Křížka 36 (v ulici je BIO OKO)
Praha 7 - Holešovice

doprava: tram 1, 5, 8, 12, 14, 17, 25, 26, 14
Zastávky Kamenická, Strossmayerovo náměstí, Veletržní

Máte-li jakýkoliv dotaz, prosím, neváhejte kontaktovat
Divadlo ALFRED VE DVOŘE
Vladimíra Vozanková
Tel.: 724 417 143 nebo email divadlo@alfredvedvore.cz
Web adresa:
http://www.alfredvedvore.cz/

Přeji krásný den a těšíme se na Vaši případnou návštěvu

Za divadlo
Vladimíra Vozanková

Èlánek v èasopise ÈKA  Universum è. 3, 2006

POLITICI JSOU PRÁZDNÉ NÁDOBY ? KDE UCÍTÍ TLAK SPOLEÈNOSTI, TAM SE NAPLNÍ
Rozhovor s re?isérem Jiøím Adámkem o èeském divadle, politice a spoleènosti

Kdy? si na jaøe tohoto roku ètveøice performerù (Zita Morávková, Pavol 
Smolárik, Anna Synková a Daniel ?váb) pod vedením re?iséra Jiøího Adámka 
zvolila za cíl svého zdánlivì pøíle?itostného pøedvolebního dílka s názvem Tiká 
tiká politika ?zkoumat skrytý mechanizmus politického kolotoèe?, jistì 
netu?ila, ?e se ten skuteèný na ?pièce èeské politické scény bude toèit témìø 
a? do podzimu. Ji? tehdy jako by mladí divadelníci tváøí v tváø dìní v na?í 
zemi ztratili øeè a mù?eme oèekávat, ?e ani v øíjnu, kdy se tato inscenace 
vrátí na scénu pra?ského divadla Alfred ve dvoøe, ji hned tak nenaleznou. Forma 
?vokálního extempore? je toti? výmluvnìj?í ne? èasovì omezené odborné analýzy 
èi parodie. Politika jako zaklínadlo, magické slovo, tajná ?ifra ukrytá v 
mluvené poezii pohrávající si se zvuky, slabikami a útr?ky slov se v ústech 
hercù postupnì mìní ve slepièí kdákání, oslí hýkání a praseèí chrochtání, které 
nezùstávají jen u sofistikovaných alegorií: na scénì se cirka pìt minut dokonce 
nepokrytì bzdí, øíhá a nechávají v?elijak jinak promlouvat fyziologické 
procesy. Nejen ty se ov?em politikùm jaksi vymykají z kontroly. Proná?ené 
slabiky se zmno?ují v echu, postupnì se promìòují a skládají v nové a nové 
kombinace, pøièem? slovní asonance pøiná?ejí neèekané asociace a významy, 
jejich? politické konotace napøíklad v øetìzcích 
?plakát-flákat-plakat-klopit-kapitál? nebo 
?tiká-politika-ti-ká-po-li-ty-ka-kápo-poli-tik-euroskeptik-prognostik-prostatik?
 si ji? doplòte nebo pøijïte poslechnout sami.  

Ve své inscenaci nalévá? politické obsahy do extravagantní  formy jakýchsi 
slovních partitur. Co bylo v tomto pøípadì døíve ? slepice, nebo vejce? 
Inspiroval jsem se rakouským básníkem Ernstem Jandlem a jeho experimentální 
poezií. Poprvé jsem s touto formou pracoval v rozhlasovém experimentu, kde jsem 
pou?il nìkolik Jandlových básní a z nich odvozené inspirace. Jen?e jakmile jsem 
výsledek poprvé sly?el, zdál se mi pøíli? ornamentální. Chybìlo téma, které by 
se bezprostøednì týkalo posluchaèe. 

Proè zrovna politika? 
Mùj postoj není politický, provokativní, ale ?sociologický?. U? pøed nìkolika 
roky jsem si v?imnul, ?e èeské divadlo prodìlává významnou promìnu. Dùle?itý je 
obraz zmechanizovaného èlovìka v ?íleném kolobìhu mìstské spoleènosti. Divadlo 
zaèíná sdílet se svými diváky zájem o to, co se dìje kolem nás. Proto jsem se 
zaèetl do základní sociologické literatury od autorù jako Anthony Giddens, Jan 
Keller a Zygmunt Bauman. Prvním mým zámìrem bylo spí?e analyzovat ne? 
kritizovat a celý nápad se odvinul z jednoduché øíkanky, kterou jsem si 
vymyslel a kterou má inscenace dosud v titulu: tik-tik-politik. Z té vznikla 
pùvodnì jen dvanáctiminutová zvuková høíèka, která byla pøi svém jednorázovém 
provedení letos v lednu v experimentálním prostoru Roxy-NoD ?ivì pøená?ena v 
poøadu Radioateliér Èeského rozhlasu. Tehdy jsme je?tì pracovali s 
?grossovským? tématem od skandování jeho typického hesla ?Myslím to upøímnì!? 
a? po jeho kariérní se?up v asonanci politika-tiká-tiká-po-ka-ká. A pak mì 
oslovila produkce divadla Alfred ve dvoøe; bylo pøed volbami a doba i podmínky 
umo?nily nápad rozvinout. 

Do jaké míry se v takto technicky preciznì propoètené zvukové kompozici uplatní 
individuální vklad herce? 
Je pravda, ?e nìkteré nápady pocházely od hercù, ale vlastnì bylo potøeba 
napsat nìco jako kompletní výchozí partituru. Dát dohromady v?echny ty 
asociaèní nápady nebylo vùbec lehké. A vlastní realizace byla podobná døina 
jako práce hráèe na nástroj, je? vy?aduje pøesnost provedení, která je pro 
divadlo netypická. Díky spoleèné euforii a nasazení bìhem zkou?ek to pova?uji 
za jedno ze svých nejvìt?ích divadelních dobrodru?ství. Inscenace mìla také 
velký úspìch, i kdy? se zatím hrála jen dvakrát.

Jsi tedy re?isérský dobrodruh? 
Vystudoval jsem re?ii na Katedøe alternativního divadla DAMU a té se vìnuji v 
nezávislých projektech, to je pro mì hlavní. Také jsem organizátor divadelního 
festivalu Vy?eHrátky. Ale dùle?itá je pro mì i reflexe divadelních a umìleckých 
dìl. 

Jsi na?tvaný? Tøeba na politiky?  
Mám spí? pocit, ?e jsem intelektuální blbec. Místo abych mìl takový ten 
pøímoèarý adresný vztek, jsem na?tvaný na spoleènost obecnì. Neteènost je to, 
co mì nejvíc rozèiluje.

?e lidi nechodí do divadla a neplatí za lístky? 
Problém je spí? v tom, ?e divadlo se spoleènosti jakoby netýká. Propad na?í 
spoleènosti konzumu je toti? naprosto hysterický. Ve spoleènosti se divadlo 
nebere na vìdomí. Je?tì tak charita, ta se u? jak? tak? prosadila, ale kultura? 
V?ichni se tváøí, ?e kulturní hledisko neexistuje. 

Není chyba také na stranì divadla? Nebývá nekomunikativní a nesrozumitelné? 
To se mi nezdá. Byli jsme v posledních dvou letech, alespoò v Praze, svìdky 
øady politických inscenací?

Pozval bys politiky na svoji inscenaci? Nebo bys jim radìji nìco vzkázal? 
Stra?nì rád bych je v divadle vidìl. Myslím, ?e by se zrovna u nás ohromnì 
bavili. Ale celkovì si myslím, ?e politici jsou prázdné nádoby. A jakmile ucítí 
tlak spoleènosti jakýmkoli smìrem, tak tam se naplní. Já nemám politikùm co 
vzkázat. Kdybych mohl, tak vzkazuji samotné spoleènosti. 

Martina Èerná

Naskenováno.

REFLEX - 43/2006



VLADIMIR HULEC
DIVADELNÍ NOVINY
V souèasném, bezbøehém
umìní, tedy v dobì, kdy
svoboda daná tvùrcùm v?ech oborù
a ?ánrù pøeèasto pøerùstá v chaos
jevi?tní prezentace a nahodilost sdìlení, pùsobí jako zjevení vyhledávání
preciznì zpracované formy. U? to
samo o sobì je - aspoò v oblasti experimentujícího umìní - hodno pozornosti. A 
kdy? navíc je tato forma
pou?ívána k hledání, nacházení a pojmenovávání skrytých významu
dìjù a jevù kolem nás, jde o inscena-
ce, projekty èi osobnosti, je? by-
chom mohli - ba mìli - nazvat zá-
sadní, zázraèné a podstatné. I kdy?
zdánlivì mù?e jít o høíèky èi hrátky.
  Jednou takovou ?zásadní" posta-
vou v èeském performing arts je
Petr Vá?a. V souèasné dobì osla-
vuje sérií sólových koncertù 15 let
svého fyzického básnictví; chystá
podzimní a zimní ?òùru, bìhem ní?
nav?tíví Olomouc, Ústí nad Labem,

Liberec, Vrchlabí, Novou Páku,
Varnsdorf, Plzeò a dal?í mìsta.
I ten, kdo Petra Vá?u zná, je v?dy
a znova fascinován fantazií, kreati-
vitou a souèasnì promy?leností, se
kterými Vá?a vytváøí své krkolomné
rýmy, ?amanské rytmy a pohybové
a gestické vzorce, jak cílevìdomì
Zita Morávková, Pavol Smolárik,
Daniel ?váb a Anna Synková tikají
jak hodinky
a dlouhodobì je prohlubuje, a a? do
pohybù malíèku a rytmu snad ka?-
dého svého vlasu èi mrknutí oka
precizuje nalezené fyzické ?masky:;
svých transmutantních, transgra-
matických, transradostných básní.
  
Na druhém, ale vlastnì velmi pøí-
buzném pólu vytøíbené, minuciózní
práce s hlasem, gestem, pohybem
a slovem ocitla se zcela nová voice-
bandová skupina slo?ená z hercù
Zity Morávkové, Pavla Smolárika,
Anny Synkové a Daniela ?vába
a vedená re?isérem Jiøím Adám-
kem. Jejich zhruba ètyøicetiminuto-
vá skladba nazvaná Tiká tiká poli-
tika, je? vznikla v pra?ském Divadle
Alfred ve dvoøe, je velkým malým
zázrakem. Ka?dé slovo èi sousloví,
ka?dé ?blebtnutí a hnutí brvou, ja-
kýkoli pohyb ruky èi hlavy, ka?dý
výraz tváøe jsou pøesnì prokompo-
novány a promy?leny. Slova, rytmy,
gesta - a navíc i svícení - jsou zasa-
zeny do rafinovanì budované hu-
debnì-divadelní stavby odhalující
patafyziku slov a smì?nost vyjadøo-
vání a chování (nejen) politikù.
Nìmecká skupina Kraftwerk kdysi
definovala styl, jen? se nazval kraut-
rock. Tiká tiká politika jde tímto
smìrem: krautvoicebandové pøed-
stavení pro 21. století!        13
  
74 »REFLEX 43/DB